Často si pokládám otázku, zda jsou lidé skutečně připraveni užívat obnovitelné zdroje energie ve svém každodenním životě. A stále častěji si uvědomuji, že nejsou a možná ještě dlouho nebudou. Není to proto, že by existovaly nepřekonatelné technické překážky či byly obnovitelné zdroje nedostupné. Je to podle mě lidská mysl, která si sama postavila překážku. Tou překážkou je energetika vystavěná na byznys modelech a naprosto tristní neznalost lidí energetické problematiky. Jak tomu velmi často bývá, ti nejméně znalí mají často nejhlasitější a jednostranný názor, zatímco ti znalí problematiky hledají řešení a naslouchají, aby porozuměli.

Obnovitelné zdroje energie jsou vesměs zadarmo (kromě počáteční investice, údržby zařízení a jiné) a jejich dostupnost je závislá pouze na geo-klimatických predispozicich a technologii pro získávání energie z potenciálu, které podmínky nabízí. A zde je podle mého názoru kámen úrazu. Za energii získanou ze slunce, větru, země, nebo tekoucí vody nemusíte nikomu platit. A proto se stejně rychle jako se vyvíjejí technologie pro dosažení dlouhodobě udržitelného energetického hospodářství objevují lobbistické skupiny výrobců, distributorů a jiných beneficientů současného stavu energetiky, kteří se snaží velkou skupinu lidí, kteří energetice pramálo rozumí přesvědčit, že obnovitelné zdroje jsou k ničemu, neúčinné, drahé a slycháme narativy jako "green hell" či "green suicide" a jiné. Pálí je totiž vidina, že mohou přijít o zisky a pan ředitel energetické společnosti nebude mít na nové audi, iphone a dovolenou na Bahamách.

Z každým solárním panelem, který si totiž vybudujete na střeše a zatímco jste přes den v práci, energii shromažďujete v baterii ve sklepě, večer si ohřejete vodu na sprchování a rozsvítíte si žárovku k večerní četbě, tak energetičtí giganti přicházejí o stovky korun ročně za každého takového z vás.

I ti, co lamentují že obnovitelné zdroje nejsou cesta mají však pravdu, ale jen v energetice dneška, kterou řadou chybných kroků stále žene vpřed už jen setrvačnost a konzervatismus. Pravdou dneška však také zůstává, že současný provoz obnovitelných zdrojů energie stojí světové hospodářství a stejně tak domácnosti obrovské prostředky proto, že byly špatně zvoleny podmínky motivace pro využívání obnovitelných zdrojů, viz výkupní ceny, či zelené bonusy. Motivací by přeci měla být snaha používání bezemisního zdroje energie, ne zisk investora. Takže jsme zase u myšlenky zisku, místo udržitelnosti. 

Druhý nejčastější argument lobbistů: Odpad ze solárních panelů. Ano po konci životnosti solárních panelů, bateriových akumulatorů a stožárech a listech větrných turbín skutečně zbude velké množství odpadů a co pak s nimi? Tak jako každá surovina jsou s přiměřeným vynaložením energie a důvtipu plně recyklovatelné a průmysl davno ví, jak tyto věci recyklovat. Nedělá se to však proto, že je to drahé a koupě nového zařízení je levnější. A jsme zase na začátku u zisku místo udržitelnosti.

A tak se zdá, že ve snaze vyrobit si dostupnou energii stále zůstaneme zaseknutí v modelu škrábání se levou rukou na pravém uchu zatímco budeme přepočítávat, kolik kilogramů CO2 se uvolní při výrobě solárních panelů a střílení se do jedné nohy ve snaze představit neprůstřelný argument v diskuzi o relativní účinnosti větrné turbíny vzhledem k účinnosti Rankinova-Clausiova cyklu uhelné elektrárny, zatímco environmentálním vědcům zůstávají oči pro pláč, když zákonodárná moc naslouchá zvuku šustění bankovek v kapsách energetických lobbistů.