TOLERANCE

Všude se o ní mluví. Téměř nenajdete místo, kde by nebyla striktně vyžadována. Zvláště pokud se mluví o rovnosti (equalita), vztazích, chování lidí i zvířat. Jsme k ní nuceni od raného věku:

"Když nepůjčíš hračku Tomáškovi, on tě nebude mít rád. Až ty budeš chtít si u něj hrát s jeho hračkami, tak ti taky žádnou nepůjčí." 

Jsme od dětství vedeni k tomu, že tolerance je vzdávání se osobních milovaných věcí/ procesů. Když se bojíme o to, abychom nepřišli o to, co milujeme, tak je to od nás špatné a zlé. Když to nebudeme dělat, tak nás nikdo nebude mít rád – ani vlastní matka.

Ale nikdo nás nenutí, přebírat tuto myšlenku jako dogma. Tato pokroucenina je trnovým keřem zapíchnutým hluboko uvnitř nás. Zraňuje nás mnohem více, než si uvědomujeme.
Někde se děje příkoří, třeba i nám (bolí to). My jsme nuceni za své výchovy jej "tolerovat". Což uvnitř sebe nechceme (zraňuje nás to). Jsme naučení, že když nás to zraňuje, tak nejsme tolerantní. Cítíme se špatní (opět to bolí). Vidíte ten nepřirozený jev?

JAK TEDY SLOVO TOLERANCE VYSVĚTLIT?
Tolerance = nesouhlasím s jednáním/ chováním/ obsahem sdělení ostatních (zraňuje mě to) + musím jednat, jak kdyby to bylo v pořádku (zraňuje mě to)

Příklad:
Chodíte do zaměstnání již nějaký čas. Je to dobré pracovní místo. Přinesli jste oběti, chodili jste do práce brzo a odcházeli až velmi pozdě. Stali jste se specialistou ve svém oboru. Ve vaší firmě se právě uvolnila pozice, na kterou jste se tak nadřeli. Probíhá výběrové řízení. Víte, že jste zazářili. Ale na toto místo přijmou člověka méně vzdělaného a s menšími zkušenostmi, než máte vy. Dozvíte se, že dotyčný je příbuzný majitele či ředitele.

Je vám přímo řečeno, že od vás se očekává tolerance a zaučení pracovníka, který se vetřel na pozici, na kterou jste vy tak dřeli.

Jak se zachováte? Jaké pocity to ve vás vyvolá? Budete tolerantní? Nebo budete špatní a netolerantní? Jak se to bude projevovat?

S největší pravděpodobností budete zuřit.

Když ne na venek, protože to by bylo netolerantní, a vy nechcete být ti špatní. Tak uvnitř. Stále větší nespokojenost si začne vybírat svou daň. Budete rozladění, uvidíte na všem jen negativa a nefunkčnost. Přenesete si to z práce do ostatních oblastí vašeho života.

Opravdu je tolerance takovým dobrým prostředkem pro život? Odpověď zní nikoliv.

Jde o potlačování osobních hodnot a ty následně fungují, jako akcelerátor pro rozvoj od
psychické nepohody až po zdravotní obtíže, nejen jednorázové (např. infarkt), ale i chronické jako je vysoký tlak, cukrovka, úzkost, deprese atp.

RESPEKT

Již z dob dávno minulých, kdy nám kněží do společnosti přinesli "respekt" z Boha a začali jej překládat jako bázeň, se nám smysl slova ztratil v překladu. Respekt opravdu neznamená bázeň. Nebojíme se. Přijímáme sebe i ostatní bez souzení a s otevřeným srdcem.

Respekt k druhým musí být vyvážený respektem k sobě. Obojí má STEJNOU váhu!

JAK TEDY SLOVO RESPEKT VYSVĚTLIT?
Respekt = uvědomuji si, že jednání/ chování/ obsah sdělení druhého člověka nemohu v tomto okamžiku ovlivnit. Druhý člověk si jen žije svůj život tak, jak on nejlépe umí (nebolí to) + já se rozhodnu, že jej přijmu takový, jaký je (nebolí to) + rozmyslím si, jak moc blízko do svého života jej pustím (respekt k sobě).

Je respekt dobrým životním rádcem? Odpověď zní ano je, pokud je na prvním místě respekt k sobě a poté respekt k druhým.