PŘEDMLUVA

Sdílení anglické verze tohoto článku na redditu vyprovokovalo bouřlivou reakci. Článek si v době publikace české verze přečetlo velké množství lidí a někteří mě okamžitě a bez přečtení textu označili nehezkými jmény. Proto považuji za nutné několik tvrzení předem konstatovat, ačkoliv bystrý čtenář by si je z textu dokázal izolovat sám.

1. Článek není zaměřený proti žádným menšinám. Kritizuje pouze pokrytectví a dvojité standardy ve filmovém průmyslu.

2. Účelem každého textu na tomto webu je zahájit diskusi. Pokud udělám chybu v argumentaci, chci, aby mě někdo na tuto chybu upozornil a případně nabídl vlastní verzi opřenou o věcnou argumentaci.

3. Necítím zášť k žádné demografické skupině a je absurdní, že to musím zdůrazňovat jen proto, že kolem určitých témat se musí chodit po špičkách. Strach o něčem mluvit je prvním krokem do propasti.

POKRYTECTVÍ FILMOVÉHO PRŮMYSLU

Filmařina je zajímavým průmyslovým odvětvím. Na jednu stranu je to prostě byznys a jeho hlavním cílem je vydělat peníze. Jako jakýkoliv jiný podnik, musí brát ohledy na poptávku a patřičně přizpůsobit nabídku svých produktů. Na druhou stranu, film si osvojil sekundární roli určitého sociálního guru s potenciálem vzdělávat a definovat normu ve společnosti. Je to ovšem pokrytecká dualita, protože filmový průmysl napřed zbohatne tím, že reprodukuje společenský status quo a teprve až si zajistí profit a dostane do vyšších sfér, tak začne kázat proti systému, na kterém zbohatnul. Je to toxická tendence, která vždycky selže, protože zisk vždycky generuje démos a lidem, jak pak ukazují výdělky filmů, se kázaní nelíbí.

Zdůrazňuji, že kritizuji způsob a pokrytectví, s jakým jsou tyto hodnoty na diváka a film šroubovány a především kým, ne hodnoty samotné, protože věřím v tolerantní společnost. Chci, aby nikdo netrpěl diskriminací a je dobře, že se společnost čím dál méně bojí odlišností. Doufám, že tento trend bude dále pokračovat. Co se mi však nelíbí je, že Hollywood předpokládá, že průměrný divák je nezvdělaný sexista, rasista a homofob a je proti tomu potřeba bojovat prostřednictvím filmu.

Současný hollywoodský film není demokratický. Je definovaný kvótami malé skupiny jedinců, která se snaží průměrného diváka přesvědčit, že pokud patří k většině, nese kolektivní vinu. Jenže jak lze dokázat na následujících třech případech, toto kázání je málokdy opodstatněno a často zdroje, ze kterých zaznívá největší kritika, nemají zameteno před vlastním prahem.

Z BRUMBÁLA SE KVŮLI PENĚZŮM STAL HETEROSEXUÁL

Sáhněte jim na peníze a všechny hodnoty jdou stranou. Dokazuje to například film Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství. Brumbál je gay a je to nedílná součást jeho postavy. Derfinuje to jeho vztah s padouchem Grindelwaldem a tento vztah je důležitý pro příběh. Brumbálova orientace není samoúčelná, ale je nezbytná pro zápletku a hlavní konflikt. Přesto se společnost Warner Bros. rozhodla pro vystřižení scén, které Grindelwaldův a Brumbálův vztah definují, aby film mohl na čínský trh. Tento krok se snažili ospravedlnit tím, že „duch filmu zůstává netknutý“. Až na to, že nezůstává. Naprosto to ponižuje vážnost původní situace, kdy Brumbál musel čelit osobě, kterou miluje. Jak odvážné od Warner Bros., společnosti, která tak ztratila nárok kohokoliv poučovat o hodnotách.

„MUŽI NEMAJÍ RÁDI FILMY SE SILNÝMI ŽENSKÝMI PROTAGONISTKAMI“

Vzpomínáte si na film Charlieho Andílci režírovaný Elizabeth Banks? Ne ty s Cameron Diaz, Lucy Liu a Drew Barrymore, ten poslední. Byla to odpověď na sexistické prostředí, jakým je současný Hollywood. Ironií je, že film znázorňoval muže buď jako heterosexuální a slizké, kontrolující, manupulativní či vyloženě zlé, nebo jako gaye. Film byl propagovaný jako „ne pro heterosexuální bílé muže“. Film byl propadák. Režisérka Banks ze špatných výdělků filmu vinila muže. Zajímalo by mě, proč muži na tento film nešli do kina. Podle Banks nemají muži rádi akční filmy, kde hlavní roli hrají ženy. Ví tato paní, že před jejím dílkem tu byly dva úspěšné filmy a televizní seriál se stejným názvem i premisou? Jen byly prostě lepší.

Musím se přiznat, že mě první marvelovský film s ženou v hlavní roli – Captain Marvel – nudil a shledal jsem ho hloupím a k hlavní představitelce Brie Larson cítím antipatii. Nudná byla také Rey z disneyovských Star Wars a nemám v úmyslu se někdy dívat na Terminator: Dark Fate. To ale neznamená, že nesnáším silné ženské postavy, jen nesnáším špatně napsané postavy, které nemají žádné vady a dokážou úplně všechno. Líbila se mi Daenerys Targaryen (než ji scénáristi hodili pod vlak, protože jim došla knižní předloha), protože prokázala svou sílu a odolnost a zasloužila si svůj vzestup k moci. Líbila se mi Hermiona, protože byla chytrá a tvrdě pracovala, aby svých ohromujících schopností dosáhla. A především se mi líbila Éowyn a její epický moment v Návratu Krále.

Když Černokněžný král Angmaru řekne „blázne, mě nemůže zabít žádný muž“ a Éowyn si sundá helmu, odhodí si dlouhé vlasy z čela, aby ukázala, že je žena a odpoví „já nejsem muž,“ a zabije ho, je to jeden z nejikoničtějších momentů ve filmu. Působí tak, protože Éowyn je dobře napsanou postavou. Je zranitelná, vystavená smutku, bolesti, odmítnutí a strachu. Aby byla silná, musí to všechno překonat a zasloužit si respekt, aniž by přitom musela obětovat svoji feminitu. Éowyn je mým argumentem proti tvrzení, že muži nemají rádi silné ženy.

WHITEWASHING A DIVERZITA

Největší pokrytectví v mainstreamovém filmu je kontroverze kolem fenoménu zvaného „whitewashing“. Whitewashing jsou například Jake Gyllenhaal a Gemma Arterton hrající perského prince a princeznu, prestože sami nejsou perského původu. Je to také Tilda Swinton hrající Prastarou ve filmu Doctor Strange – postavu, která je v komiksech nakreslena jako starý Asiat. Tyto případy jsou všechny neakceptovatelné a zavrženíhodné. Je nicméně v pořádku, pokud je nahrazena jinou rasou původně bělošská postava – Sněhurka, Malá mořská víla, Perry White v Muži z oceli, Lex Luthor v Superman & Lois, MJ ve Spider-manovi, Iris West ve Flashovi, atd.

Upřímně je mi jedno, pokud rasa herce neodpovídá rase původní postavy. Myslím si, že Jake Gyllenhaal jako princ z Persie byl skvělý a stejně tak si myslím, že Lawrence Fishburne byl jako Perry White geniální volbou.

Ale pokud existuje termín „whitewashing“ a je akceptovaný, termín „blackwashing“ by taktéž neměl být problematický. Osobně se mi ovšem nelíbí ani jeden a to stejnou měrou (přeložil bych to asi jako přebělení a přečernění), ale v rámci článku je použiji. Pokud jde o diverzitu, postavy se zrzavými vlasy jsou nahrazovány afro-americkými herci nejčastěji, přestože jsou zrzaví lidé v americké společnosti ještě více menšinoví. Afro-američané tvoří 13% a zrzaví lidé 2-6%.

Vrcholem pokrytectví jsou pro mě historické postavy. Když John Wayne hrál Genghis Khana, bylo to nechutné a urážlivé, ale „kontroverze ohledně černošské herečky hrající Annu Boleynovou je zbytečná a škodlivá“ podle článku Meilan Solly ze serveru smithsonianmag.com v reakci na casting Jodie Turner-Smith do role manželky Jindřicha VIII. Jimi Famurewa z digitalspy.com pak nepřímo označuje účastníka diskuse za rasistu za výrok, že „Homer v Iliadě opakovaně popisuje Achilla jako ‚blonďatého‘ a ‚zlatovlasého‘“ v reakci na obsazení černošského herce Davida Gyasiho do role slavného řeckého válečníka Achilla.

Dokonce jsem četl i názor, že „pokud je do role bílé postavy obsazený černošský herec, nic to té postavě nevezme, není žádná škoda. Nicméně, pokud je přebělená černošská nebo POC postava, škodlivé to rozhodně je“. Pokud toto není pokrytectví, pak nevím co jím je. Nicméně jsem si za poukázaní těchto dvojích standardů vysloužil titul rasistického textovacího bota a dalších zbytečných a lživých přezdívek.